Kočka domácí
Rozdělení plemen
Tendence stanovit odlišná kočičí plemena vznikla teprve ve 20. století a v dnešní době existuje přes 50 různých plemen a nesčetně barevných variet. Nicméně majitelé koček zatím neprojevili příliš velké nadšení pro čistokrevné kočky a nadále dávají přednost kočkám nečistokrevným (u nás běžně nazývaným kočka domácí), které nemají žádný konkrétní rodokmen. Je to překvapivé zejména proto, že u čistokrevných koček se projevuje velice málo dědičného zatížení různými nemocemi, které se u čistokrevných psů vyskytuje poměrně často. Díky dnešní kvalitní péči se kočky obvykle dožívají 12-16 let, někdy i více. Jsou to od přírody samostatná zvířata, avšak musíme uvážit jejich ochranu zejména v městských částech, kde jsou obzvláště zranitelné projíždějícími automobily. Kočky jsou od přírody méně závislé než psi, ale dovedou být velíce oddanými a vděčnými společníky a na oplátku nevyžadují mnoho - pouze potravu, přístřeší a lásku.
Výběr a pořízení kočky
Novou kočku či kotě si lze pořídit z mnoha různých zdrojů - od chovatelů, z obchodů se zvířaty či od různých organizací či útulků, zabývajících se ochranou zvířat. Nebo možná víme o někom, jehož kočka právě porodila koťata, a kdo pro ně hledá nový domov - to bývá dobré, protože máme možnost se seznámit s matkou kotěte a poznat, zda má milou a přátelskou povahu. Další možnost je navštívit místní veterinární středisko, kde většinou bývá nástěnka s inzeráty na prodej koťat. Pokud máme zájem o konkrétní plemeno kotěte, budeme téměř jistě muset vyhledat některého chovatele (prohlédneme si inzertní část časopisu o kočkách nebo zkontaktujeme Svaz chovatelů). V hledání musíme být trpěliví: koťata nebývají k dispozici po celý rok, protože ke konci zimy se jich rodí méně než během jara a letních měsíců.
Výběr kotěte
Ideální doba pro přesun nečistokrevného kotěte do jeho nového domova je osm týdnů. V tomto věku by už mělo znát široký okruh lidí a jiných zvířat - poznávat se učí zvláště v období mezi čtvrtým a sedmým týdnem, v tzv. socializačním období - kdy kočičí zážitky trvale ovlivní jeho osobnost a způsob, jak bude v pozdějších fázích života reagovat na lidi a na zvířata. V Anglii si chovatelé čistokrevná koťata ponechávají většinou po dobu 12 týdnů, takže už mají za sebou první očkování, a než se odeberou do nových domovů, už umějí konat potřebu na určeném místě. V různých zemích to ale může být jiné, (V ČR bývá obvyklých 8 týdnů).
Pokud stojíme před výběrem kotěte, měli bychom si vybírat pokud možno z celého vrhu. Vzhled malých koťat nás zřejmě ovlivní nejvíce, ale zrovna tak bychom měli vzít v potaz jejich chování a zdraví. Je lepší vybrat si raději přátelské, dovádivé kotě, které vypadá šťastně a důvěřivě, když se k nám přiblíží, než kotě plaché, které se drží zpátky. Pokud některé koťátko nevypadá dobře, kýchá a má nateklé oči nebo nos, nečistou srst pod ocáskem, blechy, nekvalitní srst či přílišné množství mazu v uších - bude lepší si z vrhu nevybrat žádné a obrátit se někam jinam.
Uši by měly být čisté a bez nepříjemného pachu. Bílé modrooké kočky občas trpí hluchotou, takže sluch čistě bílých koťat raději zkontrolujeme pomocí zvuků vycházejících z místa, kde nás nevidí (v tomto věku mají modré oči všechna koťata).
Oči by měly být čisté a jasné beze stop po „slzách“.
Jemně zvedneme pysky a podíváme se na dásně: měly by být růžové (ne červené) a zuby by měly být bílé.
Podle čeho poznáme zdravou kočku?
Srst by měla být čistá a neměla by být matná. Zkontrolujeme, zda kotě nemá blechy (zanechávají v srsti drobounké černé tečky, které je prozradí), holá místa na srsti nebo odlupující se srst - to může značit kožní onemocnění.
Zkontrolujeme případné stopy po průjmu pod ocáskem - u zdravé kočky jsou tato místa neposkvrněná.
Prohlídka u veterináře
Brzy poté, co si kotě přineseme domů, musíme zařídit jeho prohlídku u veterináře, abychom se ujistili, že je kotě zdravé a v pořádku a netrpí žádnými zřejmými vývojovými problémy. Pokud by snad veterinář při této prohlídce u kotěte objevil jakékoli příznaky vážného onemocnění, pomůže nám rozhodnout se, co dál. Všichni dobří chovatelé by měli prodávat koťata za předpokladu, že jsou zdravá, a vrátit nám peníze v případě, že nastane nějaký problém. Pokud si berete osmitýdenní kotě, bude potřebovat prohlídku ve dvanácti týdnech (to se obvykle provádí první očkování) a poté další celkovou kontrolu.
V případě, že ve svém okolí neznáme žádnou veterinární ordinaci, podíváme se do místního telefonního seznamu nebo si necháme poradit přáteli, kteří také chovají kočky. Dobré je zvolit si veterináře blízko bydliště, kdybychom jej s kočkou museli v případě potřeby rychle navštívit.
Osvojení domácí kočky
Vybrat si dospělou kočku bývá někdy lepší, hlavně pokud nemáme čas na výchovu malého kotěte a zvlášť jestli nám např. přítel nabídne velice hodné zvíře. Dalším zdrojem může být chovatel, který konkrétní kočku z různých důvodů už nechce, či nějaká dobročinná organizace zabývající se ochranou zvířat. V některých případech se kočka prostě nastěhuje do domova, ve kterém nalezne vlídné přijetí, a pokud se to stane nám, je zcela možné, že nikdy nepřijdeme na to, odkud se vlastně kočka vzala.
Pochází-li kočka z útulku, snažíme se o ní od zaměstnanců zjistit co nejvíce. Například některé kočky, pokud se většinu svého života volně potulovaly po okolí, nejsou zvyklé konat potřebu do bedýnky a integrace do domácího prostředí pro ně bude obtížnější. Pokud věk kočky není znám, velice těžko se odhaduje, kolik jí může být let. I když je starší kočka očkována proti většině nemocí, budeme ji muset alespoň dva týdny držet doma - spolu s bedýnkou písku - než jí dovolíme, aby se podívala ven. Jinak je velká pravděpodobnost, že se zatoulá a možná se - pokud to není příliš daleko - vrátí zpátky tam, odkud jsme si ji vzali.
Když si přineseme domů nové kotě, je potřeba ho jemně a v klidu seznámit se všemi dětmi a domácími zvířaty. Ukážeme dětem, jak je mají bezpečně chovat, protože kočky mohou často kousnout nebo škrábnout, pokud je někdo trápí nebo jim ubližuje.
Kotě si na nový domov brzy zvykne, i když zprvu bude asi postrádat svoji matku a sourozence. Proto se musíme na jeho příchod dobře připravit a přivítat je. Pokud má být kotě dárkem pro dítě, bude pro kotě mnohem lepší, když je přineseme domů o několik dnů později, až se věci zase dostanou do svých obvyklých kolejí, protože oslavy Vánoc a narozenin bývají poměrně hlučné. Kotě se snažíme vyzvednout v době, kdy máme trochu volného času, abychom se mu mohli co nejvíce věnovat a abychom měli čas na první prohlídku u veterináře.
Cesta domu
Naše kotě možná ještě nikdy v žádném dopravním prostředku nebylo a pravděpodobně je z cestování nervózní. Pokud ho jednoduše držíme v náručí, bude se nás asi snažit kousnout nebo škrábnout, takže bývá lepší investovat do rádné přepravní bedýnky. Můžeme si zakoupit lepenkovou přepravku na domácí zvířata, i když ta není zrovna bezpečná, zvláště když se promočí. Obyčejná krabice z lepenky se zavřeným víkem je vhodná ještě méně, zejména pro dospělou kočku, protože ta se z ní snadno dostane ven. Další možností je proutěný koš, ale dno je dobré vyložit silnou vrstvou novin, protože znečištěné proutí se špatně čistí.
Ideální transportkou je umělohmotný box s drátěnou síťovinou zepředu a větracími otvory po stranách. Snadno se udržuje a poskytuje kotěti více soukromí než celo-drátěný box. Jeho cena bude samozřejmě o něco vyšší než cena obyčejné lepenkové krabice, ale budeme jej moci užívat, kdykoli bude třeba vzít kočku k veterináři nebo do kočičího hotelu, takže se tato investice bohatě vyplatí.
Musíme se připravit na to, že náš nový mazlíček bude během cesty naříkat a vydávat různé žalostné zvuky. Obvykle se ale není čeho obávat, a místo toho bychom se měli soustředit na to, abychom se domů dostali bezpečně a rychle.
Příjezd domů
Kotě necháme vylézt z přepravky, kdy se mu bude chtít, a netaháme ho násilně ven, protože nás může poškrábat nebo kousnout. Mějme na paměti, že bude potřebovat nějaký čas, než si u nás zvykne - proto mu nachystáme čerstvou pitnou vodu a trochu potravy, přesvědčíme se, že kotě ví, kde má svůj pelíšek a písek, a necháme ho na chvíli na pokoji.
Kotě ze začátku necháme pouze v jedné místnosti, než si na ni zvykne, a zajistíme, aby s ním děti zacházely jemně a klidně. Kotě potřebuje klid ke spánku stejně jako ke hraní - jestliže se náhle vzbudí, může reagovat škrábnutím. Děti se rovněž musí naučit ho správně chovat. Kočičí máma svá koťata bezpečně přenáší v zubech tak, že je uchopí za zátylek, avšak když budeme kotě zvedat my, podepřeme ho jednou rukou pod ocáskem a druhou rukou pod hrudníkem.
Seznámení s jinými domácími zvířaty
Nová kočka - zvláště kotě - potřebuje trochu času na to, aby se dokonale spřátelila s ostatními domácími zvířaty, jestliže máme psa, zavřeme ho v době příchodu kotěte do jiné místnosti. Asi za hodinu ho můžeme do místnosti s kotětem opět pustit, ale kotě přitom držíme v rukou a na okamžiky seznamování dohlížíme. To může trvat velmi krátce - ve většině případů jakmile pes kotě jednou uvidí, brzy o ně ztratí další zájem.
Seznámení kotěte s jinou kočkou by se mělo odehrát postupně a asi bude trvat trochu déle. První setkání musíme mít vždy pod kontrolou a nikdy se nesnažíme kočky jakéhokoli věku držet pohromadě násilím - přizpůsobí se jedna druhé teprve, až budou samy chtít. První seznámení kotěte s dospělou kočkou bude pravděpodobně probíhat tak, že si nejprve očichajíčumáčky. Podle toho, jakou má kotě povahu, se může i leknout a vyhrbit hřbet, čímž ukazuje svoji „statečnost", nebo dokonce i zasyčet. Starší kočka je možná bude ignorovat, očichávat ho nebo ho i chtít zastrašit - v tom případě možná budeme muset zasáhnout. Pokud však bude všechno v pořádku, kočky o sebe většinou brzy ztratí zájem.
Pokud máme doma ptactvo nebo drobné savce, snažíme se kotě od nich držet co nejdál, protože ti se mohou kočky velice leknout, jak se je bude snažit „lovit“ (aniž by jim přímo ublížila). Tomuto instinktivnímu chování nelze zabránit, proto je lepší, když zvířata držíme od sebe co nejdál.